Tak vás zase všechny po roce zdravím. Školka ve Vítonicích opět pořádala strašidelné dopoledne a tohle si já, čarodějnice Ervíla, nemohu nechat ujít. Moc jsem se těšila také na svou kámošku, paní Dýni. Mimochodem, pěkně se od loňska zakulatila 😁. Děti byly opět parádně vymóděné! Kde jen berou jejich rodiče inspiraci na mnohdy opravdu originální převleky??
Po bouřlivém přivítání s dětmi a mou milou paní Dýní jsme se vrhli na soutěže, které jsem si pro děti připravila.
První úkol, převážení dýní v kolečkách, byl velmi obtížný, protože dýně nesměly z koleček vypadnout. Chci je totiž ještě zavařovat. Další úkol, přenášení očí na polévkové lžíci, děti také bravurně zvládly. Když jsem ale zadávala malým strašidýlkům třetí úkol, vtrhli do naší třídy žáci ze základní třídy se svými učitelkami, že se přišli na nás podívat. Chvíli bylo trapné ticho, ať se teda podívají. A říkala jsem si, co teď jako budeme dělat. Kviz, napadlo mě, dám jim kviz! Žáci mých deset zapeklitých otázek zodpověděli víceméně bez větších problémů, za což byli odměněni sušenými moučnými červy, které jsem mimochodem sama usušila. Moc jim chutnali. Příště jich nasuším víc.
Když jsme se s osazenstvem základní školy rozloučili, mohli jsme pokračovat v soutěžích. Třetí úkol zněl: Výlov pavouků a očí z vody pomocí kosterního pozůstatku od mého prapraprapraprapraprapra předka. To se dětem také kupodivu líbilo. Po soutěžích přišla chvíle, na kterou jsem moc těšila. Přinesla jsem totiž pro všechny malý dárek – čerstvě vylíhlé žabičky. Každý, včetně mé milé kolegyňky Dýně, si musel žabičku vylovit. Několik jich bylo ale ještě nevylíhlých, takže všichni šmátrali v láhvi, která obsahovala ještě pár žabích vajíček. I přes počáteční obavy si žabičku vylovili všichni.
Ještě jsem se ale nezmínila, že mě opět na mé cestě doprovázel Evžen (kdo mě zná, tak ví, že je to můj milovaný pavouk), kterého mi děti posléze ochotně nakrmily.
Tak, a to by mohlo být vše! Ale pozor, nebylo, protože následovala hostina. Některé děti přinesly z domu strašidelné dobroty v podobě muffin, lineckých strašidel a dýní, lízátka a bonbóny. Když jsem k tomu přidala ještě mé sušené moučné červy, tak toho bylo tolik, že se vše ani sníst nedalo. Takže, co se nesnědlo, dostaly děti domů.
Odpoledne uteklo jako voda a musela jsem se rozloučit.
Příští rok přijedu zase, moc se mi tady líbí a doufám, že se už konečně taky objeví učitelky Simča a Hanča.
Vaše čarodějnice Ervíla
