Indiáni věřili, že všechno v přírodě je živé a zvířata, stromy i kameny jsou bratry člověka. My jsme si v družině povídali o tom, že každý předmět, který pochází z přírody, možná skrývá nějaké tajemství. Posadili jsme se do kruhu a doprostřed postavili květinu z okenního parapetu, která nám symbolizovala předmět z přírody. Pustili jsme si indiánskou relaxační hudbu, zavřeli oči a snažili se představit si, jaké tajemství asi naše květina ukrývá. Kdo chtěl, mohl poté o svých představách mluvit. Zazněla spousta zajímavých nápadů, ale jeden tak trochu „vyčníval“ nad ostatní. Žák 1. ročníku si představil, že tato květina je smutná, protože se zamilovala do druhé, která s ní stojí na parapetu a nemůže k ní blíž….Jak milé a originální! Mohli jsme si povídat ještě hodně dlouho, ale čekal nás velký úkol. Seznámili jsme se s pojmem mandala a několik jsme si jich pro názornost ukázali. Už víme, že mandala je vlastně posvátný kruh, protože vše se děje tak nějak „do kruhu“ a stále se opakuje. Následně se žáci pustili do kresby vlastních mandal. Hledali inspiraci nejen v životě indiánů, ale také v přírodě a hlavně sami v sobě. Malování a zdobení mandal jsou populární relaxační technikou, která pomáhá vyjádřit kreativitu a zároveň dosáhnout klidu a meditace. Děti se do této tvůrčí meditace skutečně ponořily a příjemně při ní relaxovaly. Za zvuku tiché indiánské hudby postupně vznikala pozoruhodná díla, která budou po dokončení vystavena ve vestibulu naší školy.
B. A. H.
